Radosti a starosti s Černou Wdowou

Jak jsem ke Wdově přišel aneb kritéria výběru

  V době, kdy jsem si tuto motorku vybíral (2001), našel jsem v katalozích 8 – 10 podobných strojů, u nichž jsem hodnotil v uvedeném pořadí důležitost :

Shrnuto – možno konstatovat, že kdo chce krásného, tvarově čistého čopra s možností vozit ledviňáka, za málo

peněz, s dostatečným krouťákem a se zvukem pomalého bublání, může bez obav koupit Wdowu. Ještě jedna podmínka tam ovšem existuje a tu si uvědomíme, když sedneme do sedla.

Pojďme si sednout

    Při rozměrech 2310 x 800 x 1070, rozvoru 1640 a výšce sedla 675 (vše v milimetrech) je ihned po sednutí zřejmé, že toto je máša pro střední a menší postavy. Řekl bych, že hondí inženýři to dělali přímo pro mne (171 cm). Ale problém nemá ani moje ženuška s výškou 160 cm. Takže mohu říci, že kdo má v rozmezí 160 – 175 cm výšky, tomu přesně padne i geometrie trojúhelníku „řidítka – stupačky – sedlo“ bez jakýchkoliv úprav. Tím ovšem neříkám, že úpravy nejsou možné. Větší chlap ale vypadá na tomto stroji jako medvěd (omlouvám se

Medvědovi) na Jawě v cirkuse. Mimo jiné je to rozměrově a váhově (229 kg suché váhy) vhodný stroj také pro dámy.

    Co se spolujezdce týče, čopr je čopr a ten tu není pro hýčkání ledviňáků. Když však máte partnerku, která žije v hluboké nevědomosti o pohodlí na GoldWingu, pak se dá přemluvit, že i 400 km vydrží bez většího remcání. Podmínkou pro to je však opěrka. Bez opěrky jsem zkoušel ukecávat, ale po 100 km všechny ledvinky odpadly. No, a to už jsme u ježdění.

Pojďme se projet

    Po nastartování se ozve až příliš inteligentní bublání, které svými hlubokými tóny a barvou doplňuje ostré detonace Dragů, Wilíků, Introšů a Frantovy Dynaglajdy. Holt, každý nemůže být nejhlasitější, někdo musí pečovat o celkově vyvážený zvuk skupiny.

    Nejvýraznějším prvkem jízdy je řazení. S tak jemnou řadící pákou jsem se nesetkal u žádné jiné máši. Stačí si jenom pomyslet, pohnout palcem levé nohy a už je zařazen příslušný kvalt. V ostrém protikladu s tím je strašlivá rána, jako když vezmu kolejnici kladivem, která se ozve při zařazení 1 a 2.

    Ovladatelnost je výborná od 5 do 150 km/h i při plném obsazení. Šachy na parkovištích pak vyžadují trpělivost, větší sílu nejen v pravém zápěstí a hlavně cvik. Cvik znamená, že jsem to už dvakrát sklopil (prozatím). Zvednout to není zas až tak těžké, ale až od toho druhého a dalších případů.

    Gynekologický posed nečiní problémy, cca do 120 km/h ve verzi bez štítu. Pak musí nastoupit integrální přilba, bez ní se dá nad 130 km/h jen co krk unese.

    Dodnes jsem se nenaučil pracovat s pěti polohama zadních tlumičů, protože u mne co jízda to jiná zátěž. Takže o tom neumím napsat nic moc. Někdy se mašina v nerovných  zatáčkách nad 90 km/h rozhoupe, někdy je stabilní a bezproblémová. Seřízení je sice dostupné, ale jen se speciálním klíčem. V zatáčkách je možný docela pěkný náklon, než se začnou brousit stupačky. Někdy dokonce nejsou limitující stupačky, ale kvalita gum.

    Obutí je možné pouze do BRIDGESTONU nebo do DUNLOPU (prozatím nevím o další značce, která by měla v nabídce obě gumy). Jezdil jsem obě sady a mohu říci, že u BRIDGESTONE je přechod do smyku v záběru  pozvolný, rozdíl mezi přilnavostí v létě a na podzim (pod 10 st. C) je minimální, najel jsem 15 000 km do zákonného minima dezénu. Naproti tomu je u DUNLOP  přechod do smyku ostřejší (rychlejší), výrazně méně drží při teplotách pod 10 st. C, najedu na nich cca 10 000 km do zákonného minima dezénu. Obě sady sedí výborně na vodě. Velmi pravděpodobně, pokud poměr „cena/ujeté km“ bude srovnatelný, se vrátím k BRIDGESTONE.

    Celkově se dá říci, že výkon 45 HP s krouťákem 64 Nm je dostatečný pro vyjížďky s K1400. Přední brzda s dvoupístkem o průměru 296 mm spolu s bubnem vzadu stačí tento výkon zkrotit dostatečně včas. Spotřeba (od 4,5 do 5,5 l/100Km) v poměru k bandasce zabezpečuje dojezd 220 Km do zapnutí rezervy, na kterou lze ještě odjet asi 80km s jistotou. To je výrazný nadstandart v klubu K1400. Pět rychlostí je navržených tak, že furt hledám šestku. Anti-hop spojka zabraňuje krkolomnostem, které sem tam trénuje Helena (naposledy na Sběru bukvic před palírnou). Co však musím kajícně a nerad přiznat, péče o můj D. I. D.

řetěz mne tak strašlivě sere, že příští motorka bude mít kardan, ale to je fakt jediné co bych mohl tomuto stroji vytknout. Je mi jasné, že kardanem tuto motorku nedovybavím, jsou tu ale jiné možnosti.

Pojďme se vybavit doplňky

    Hondí bratři jsou velmi hodní – doplňků nabízejí hafo. Nad jejich cenovou politikou však kroutí hlavou i samotní dealeři, kteří okamžitě jsou schopni nabídnout stejné doplňky v neoriginální verzi za cca 60% ceny originálu.

    ak jsem již výše napsal, opěrka (hlavně ta větší z obou nabízených) je nezbytnou nutností pro pohodlí spolujezdce. Rolka, přídavná světla, kožený pás na nádrž a různé ozdoby jsou samozřejmostmi, o kterých nemá význam psát.

    Pár slov si ale zaslouží kabely a nosič. Kdo nedostal originál kabely v ceně motorky, nechť na ně okamžitě zapomene. Jsou totiž tak malé, že do nich dáš stěží své věci a manželce potom musíš přibrat páva. Sám jsem koupil za 33% ceny originálu kožené kabely klasického H-D stylu (každá 22 litrů) a zjistil jsem tímto, že se do nich v pohodě vejdou věci na prodlou - žený víkend pro mne i pro tu paní co u ní bydlím. Nosič je taktéž nutností, ale je na každém jestli potřebuje na tomto nosiči kabelu a nebo ho bude používat na operativní bágl, jako já.

    Diamantem na mé Wdowě jsou podtlakové klaksóny, certifikované pro čluny do 12 metrů

délky. Hondí konstruktéři zanechali dostatek prostoru mezi motorem a rámem (těsně nad startérem). Tam se v pohodě vleze kompresor, tak, že jej není téměř vidět a nemusí být tudíž proveden v chromu. K vnitřnímu válci pak lze vyrobit „bazmek“ jako držák na trubky a zároveň na kompresor. Vřele doporučuji (po zkušenostech Generála) instalovat trubky, které mají odšroubovatelný kryt hlav pro přístup k membránám. Zajišťuje to snadné  čištění od štěrku, much a vody, které se tam nahromadí i přes to, že trubky jsou mírně skloněny k zemi.

Samotné čištění obou hlav trvá cca deset minut. Výhodou také je, že korpusy trubek jsou odšroubovatelné od hlav.

    Při osazování motorky elektrickými doplňky je trochu třeba dávat pozor na výkon alternátoru, který je 360 W.

Úplný závěr

    Je to výborná mašinka, krásná, orginálního vzezření a dizajnově čistých tvarů, přitom levná. Jestli ji někdy budu měnit, tak jedině proto, že do ní nejde namontovat šestiválcový boxer nebo dvoulitrové véčko.

    Kdo chce vidět srovnávací testy s Introšem (Volusia VL800), H-D (Sportster 883), Guzzinou (Nevada 750 Club), Yamahou (XVS 650 Drag Star) musí si sehnat časák MOTOCYKL 1/2002 a SUPERMOTO 8/2002 a zjistí, že mám pravdu.

    Čao, Radim z Třince